Bretaň byla Janu Zrzavému dlouhodobým, téměř doživotním inspiračním zdrojem, dalo by se říct obsesí, objevem života, k němuž se stále ve vzpomínkách navracel a čerpal z něj mnohé podněty i ve své pozdější tvorbě. Předložené dílo nicméně pochází z velice vzácného období počátku třicátých let. Zrzavý navštívil Bretaň poprvé v roce 1925 a už první dojmy pro něj byly nezapomenutelné: „Bylo to, jako by krásný a blažený sen se mi náhle uskutečnil,“ napsal po letech ve stati Česká krajina. Sám nemohl uvěřit, že by někdy mohl najít a spatřit něco krásnějšího než tuto oblast a že by něco mohl více milovat. Postupně si našel několik míst na nejzápadnější části pobřeží v drobných přístavech Camaret, Locronan, Le Fret a Kermel. Na počátku třicátých let však objevil ještě malý ostrůvek nedaleko mysu Raz, Île de Sein. Okouzlila ho místní panenská příroda, a dokonce přemýšlel, že se zde natrvalo usadí. Na Île de Sein bylo tehdy pouze pár domků, nežila zde zvířata a nerostly stromy, jen několik oleandrů pěstovaných v bedničkách a pečlivě chráněných před vichřicemi.

Malíř zvolil snovou, až asketicky úspornou scenérii s architekturou dramaticky pojednaného skalnatého pobřeží s jeho strmými útesy, vypointovanou osamoceným kostelíkem v dálce. V pravém dolním rohu mezi skalisky pluje malá bílá plachetnice, jež zdůrazňuje nekonečný prostor jiskřivé mořské hladiny. Jemný kolorit v růžových a béžových tónech, kontrastujících s jasně modrým mořem, vytváří až meditativní klid, který je pro Zrzavého tvorbu tolik charakteristický. Plátno je tak příkladem jeho osobitého výtvarného jazyka, ve kterém propojil prvky symbolismu a lyrického snového realismu. Krajina není konkrétní, ale spíše metaforická, čímž umožňuje divákovi ponořit se do vlastních myšlenek a fantazií.

Práce byla prezentována na autorských výstavách (Výstava obrazů a kreseb Jana Zrzavého, Umělecká beseda, Alšova síň, 6.–28. 10. 1930, kat. č. 26 nebo 27; Jan Zrzavý 1890–1977: Výstava ke stému výročí narození, Valdštejnská jízdárna v Praze, 5. 12. 1990 – 3. 3. 1991, kat. č. 104) a rovněž publikována ve výstavním katalogu pod názvem Bretaňský (Mořský) záliv (J. A. Brabcová / J. Zemina: Jan Zrzavý 1890–1977, Praha 1990, obr. 50). Dílo původně pochází ze slavné sbírky JUDr. Jaroslava Borovičky, poté přešlo do majetku Národní galerie v Praze, o čemž svědčí štítek s inv. č. O 8070 na slepém rámu. Po revoluci se načas stalo součástí kolekce Galerie Zlatá husa (inv. č. 61) a dosud bylo součástí velice kvalitní a unikátní porevoluční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Zrzavý obrazem navazuje na dlouhodobou tradici romantické představivosti, na způsob pohledu z útesu skály do hlubin pod ním, který rozevírá široké panoramatické, panteistické vyobrazení. […]“).