Toto magické dílo je jednou z variant českých vodníků, které se v Ladově tvorbě objevují v desítkách verzí od třicátých let, ale zvlášť frekventovaný byl tento motiv až v autorových vrcholných čtyřicátých letech. V roce 1938 Lada vydal pod vlivem pověstí z 16. století knihu s názvem Bubáci a hastrmani, která zaujala jak dětského, tak dospělého čtenáře. Příhodám hastrmana Brčála, hastrmánka Pulce a na samotě žijícího bubáka Mulisáka autor umně přizpůsoboval své ilustrace. Oblíbená postava byla spojována s nebezpečím, nocí a temnými vodami a sám autor zobrazoval vodníka nejčastěji právě v těchto situacích, v nichž mužík v zeleném šosu sedí osamocen na své vrbě a v klidu pod rouškou šera pokuřuje ze své dýmky. Tento výjev má divák před sebou i v předložené scéně, která zachycuje idylickou kopcovitou krajinu s kostelíkem a dvěma vesnickými domky zasazenými na úpatí kopce. Na obraze narušuje nehybnost scény jediný dynamický prvek, jímž je stoupající proužek dýmu k obloze, na které se už pomalu rozednívá. Tento stav, stejně jako holé stromy bez listí a krajina bez sněhové pokrývky, symbolizuje zvláštní bezčasí, které se odehrává jen v pohádce a slouží autorovi i divákům jako únik do ideálního světa venkova a pohádkových postav. Hodnotu práce zvyšuje její vystavení na souborné výstavě Josefa Lady k jeho nedožitým 70. narozeninám (Národní umělec Josef Lada: Souborná výstava k jeho sedmdesátým narozeninám, Slovanský ostrov, Praha, 27. 12. 1957 – únor 1958, kat. č. 118) a publikování ve výstavním katalogu na str. 37. Na rubu se nachází přípis Ladova známého, pana Ladislava Hromádky, který dílo s věnováním „Ládíčkovi k Vánocům 24. XII. 1948 L. Hromádka“ daroval svému synovi. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.