Plátno Jana Kotíka z roku 1958 zachycuje klíčový moment v umělcově tvůrčím vývoji, kdy opouštěl figurativní polohu ve prospěch expresivního abstraktního vyjádření. Nápadná černá kresba organických tvarů kontrastuje s živým pozadím provedeným v teplých oranžových a žlutých tónech doplněných akcenty modré a zelené. V tomto období Kotík rozvíjel svou specifickou tvorbu na pomezí abstrakce, přičemž kladl důraz na spontánnost malířského gesta. Jeho cílem bylo nalezení nového vztahu mezi člověkem a přírodou, hledání spojnice mezi organickým a anorganickým světem. To jej přibližovalo výrazu skupiny Cobra, jejíž práce charakterizovala volná expresivní malba inspirovaná dětskou spontánností a lidovým uměním. Svoboda instinktu měla znovuobnovit integritu člověka s vesmírem, narušenou současným civilizačním pokrokem. Kompozice připomíná kaligrafické znaky nebo abstrahované biomorfní tvary, které se volně vznášejí v prostoru zářivých barev. Napětí mezi energickou černou linií a strukturovaným barevným podkladem vytváří dramatickou vizuální harmonii. V obraze se projevila Kotíkova snaha o bezprostřední vyslovení vnitřních pocitů a myšlenkových procesů. Dílo navazuje na cykly Maleb a Hlav krále a předznamenává jeho následující tvůrčí fázi založenou na imaginaci a smyslovém poznání a je významným svědectvím autorovy schopnosti reagovat na světové umělecké tendence i v době politických omezení. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. arch. M. Kotíkem, autorovým synem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.