Tato s jistotou a suverenitou zachycená malba představuje rukopis již zralého tvůrce a přináší jeho oblíbený motiv lesního zákoutí. Julius Mařák byl bezpochyby malířem evropského významu – jako jediný krajinář byl mj. přizván k výzdobě Národního divadla – a vnímán je stejně silně také jako učitel a vzor celé generace českých krajinářů. Jeho barevná paleta nesla dosud spíše zemitější odstíny, precizní vykreslení detailů jednotlivých přírodnin a věrnou práci se světlem i celkovou atmosférou konkrétního místa. Podobným zážitkem se lze potěšit i u představované malby, která prozrazuje oko zkušeného plenéristy. Lehkost štětcového rukopisu navíc dovoluje divákovi nahlédnout do postupu Mařákovy práce – svažitý terén nejprve naskicoval suverénní perokresbou a objemy jednotlivých komponentů potom vystavěl velmi uvolněnou až moderní malbou. Harmonická kompozice, citlivá barevná tonalita i působivá nálada této práce, kterou lze označit za artefakt vysoké umělecké i sběratelské přitažlivosti, vypovídají o jednoznačné kvalitě Mařákova závěrečného tvůrčího období. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.