Julius Mařák (1832–1899)

Julius Mařák tvoří v dějinách českého krajinářství samostatnou kapitolu. Byl nejen vynikajícím malířem a kreslířem, ale také výjimečným pedagogem. Pro své učitelské schopnosti je označován za zakladatele tzv. Mařákovy krajinářské školy (Antonín Slavíček, František Kaván, Alois Kalvoda, Otakar Lebeda ad.). Jeho veskrze harmonické dílo v sobě snoubí technické mistrovství, vnitřní námětovou soudržnost a hluboký prožitek malované krajiny. S nesmírným citem zachycoval náladu zejména lesního interiéru, kterému dodával určitý slavnostní nádech. Velkou kapitolu v jeho tvorbě zaujímají virtuózní kresby uhlem, v nichž zkoumal účinky světla, a grafika (zejména technika leptu, v níž se řadil k nejzkušenějším v Evropě). Často pracoval v cyklech, z nichž některé vyšly v podobě knižních ilustrací či v samostatných sběratelských albech. Určitá dekorativní kvalita jeho maleb i obrozenecká nálada jeho doby jej předurčily též k výzdobě řady významných pražských budov (např. Národního divadla a Národního muzea).

 

Studoval na pražské Akademii u prof. Maximiliána Haushofera (1852–1853) a následně v Mnichově v soukromých malířských ateliérech Eduarda Schleicha a Leopolda Rottmanna (1853–1855). Své školení dále rozšířil studijní cestou v druhé polovině padesátých let, kdy pěšky prošel Podkrkonoší, Krkonoše, Broumovsko, Kladsko i Šumavu. V roce 1858 přesídlil do Vídně, kde převážně umělecky působil až do roku 1887, kdy byl – jakožto osobnost již umělecky vytříbená, všeobecně uznávaná, respektovaná a oceněná množstvím zahraničních cen – vyzván k obnovení krajinářské speciálky na pražské Akademii. Přestěhoval se tedy zpět do Prahy a roku 1888 zde byl jmenován profesorem, jímž zůstal až do své smrti v roce 1899. Z této pozice a následně i z pozice rektora školy zajistil Akademii status kvalifikovaného ústavu schopného konkurovat svému vídeňskému protějšku. Vychoval celou generaci znamenitých žáků, s kterými pravidelně maloval v plenéru, učil je moderním malířským přístupům a koncepcím a inspiroval je poskytnutím dostatečného prostoru pro vytříbení vlastní tvůrčí invence.