Tato vzácná práce spolutvůrce české moderní krajinomalby spadá dobou svého vzniku do autorova sběratelsky i umělecko-historicky nejoceňovanějšího okořského období, nedlouho po dokončení studia a vstupu do spolku Mánes. Hudeček, stejně jako jeho vrstevníci z krajinářského ateliéru Julia Mařáka – Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Alois Kalvoda či Jaroslav Panuška, byl okouzlen okolím Okoře nedaleko Prahy, kam tito malíři jezdili na letní výuku plenérové malby. Poprvé zde pobýval již v roce 1897 a hned následujícího roku sem opět přijel na pozvání Antonína Slavíčka, s nímž mj. bok po boku vytvořili známé „párové obrazy“ se Slavíčkovou ženou Mílou v rozkvetlém šeříku. Představovaná kompozice ukazuje velmi pravděpodobně právě některé z malebných zákoutí Zákolanského potoka protékajícího Okoří. Zachycen je soutok dvou ramen řečiště, kde se na drobně zvlněné hladině odráží okolní svět. Hudeček zde přišel s novou zajímavou kompozicí pracující s nadhledem vylučujícím z výřezu horizont. Stanoviště pozorovatele je umístěno na mírném návrší, první plán je protkán květy a subtilními travinami a pohled míří kamsi dolů ze svahu plynule přecházejícího v louku s potokem. Barevně je tento obraz charakterizován souzvukem odstínů zelené, fialové a modré doplněné žlutí kvítí a odlesků slunce na hladině, což dohromady vytváří koloristicky neobyčejnou ukázku malířova efektního iluzionistického drobnopisu. Jen o rok dříve, tedy roku 1897, vytvořil první obraz ze série „koupání“, v níž umisťoval postavy chlapců na jeviště tvořené právě soutokem dvou ramen Zákolanského potoka. V tomto tématu mohl navázat na starší tradici a vzory kupř. v díle Františka Slabého či Vojtěcha Bartoňka, dobově se mu také věnovala celá řada domácích i zahraničních umělců (Miloš Jiránek, Jan Preisler, Max Liebermann nebo Pierre Puvis de Chavannes). Navzdory tomu, že představovaný obraz nenese žádnou figurální složku, jednoznačně volbou lokace i výtvarným zpracováním souvisí právě s tímto okruhem autorových prací, který je umělecky i sběratelsky vzácný a vysoce hodnocený, a to nejen v rámci díla autora samotného, ale i v celkovém dobovém kontextu české krajinomalby. Zajímavostí je, že podklad této kompozice byl původně použit i z rubové strany, kde se údajně měla nacházet krajina o žních – kým a kdy byla malba na rubu odstraněna, není známo.Dílo bylo publikováno a reprodukováno v odborné literatuře zabývající se technikou malby syntonosem (M. Fišer / M. Zachař / H. Bilavčíková: Syntonos a plenérová krajinomalba přelomu 19. a 20. století, 6. 10. – 31. 11. 2016, Cheb 2016, repro str. 56, kat. č. 65). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.