Jan Zrzavý objevil Bretaň jako zdroj nevyčerpatelné inspirace v roce 1925. Locronan, středověké městečko s bohatou keltskou historií, patřil k jeho oblíbeným místům, kde nacházel onu autenticitu a duchovní hloubku, které ve své tvorbě neustále hledal. Domek v Locronanu z roku 1936 představuje jeden z charakteristických motivů, který dokonale vystihuje umělcovu fascinaci touto drsnou a poetickou krajinou. Výjev zachycuje typickou architekturu bretaňské vesnice s kamennými domy a jejich šedými břidlicovými střechami. V kompozici dominuje centrálně umístěný bílý dům s dvěma okny a vstupními dveřmi, před nímž se nachází malá zahrádka s oranžovými květy, které vnášejí do jinak střídmé barevnosti živý akcent. Autor zde mistrně pracoval s barevnými odstíny šedé, bílé a zemitých tónů, jež doplnil svěží tyrkysovou zelení vegetace. Detail elektrického vedení v pravé části obrazu ukazuje zajímavý moderní prvek, který kontrastuje s tradičním rázem vesnice a dokládá Zrzavého schopnost zachytit proměnu doby. Příznačná je zde malířova práce s perspektivou a zjednodušením tvarů, která prozrazuje jeho osobitý styl balancující na pomezí realismu a poetické stylizace. Měkké, oblé linie vegetace vytvářejí harmonický kontrast s geometrickou strohostí architektury. Celkové vyznění obrazu je melancholické a kontemplativní, což odpovídá Zrzavého hlubokému spirituálnímu vztahu k Bretani. Obraz je vynikajícím příkladem jeho schopnosti zachytit genia loci prostřednictvím zdánlivě prostého architektonického motivu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Na obraze lze obdivovat Zrzavého přirozený cit pro kompozici, který má vnitřní řád, jak naznačují listy a větve stromu, pronikající do obrazu z levé strany rámu, aby určovaly směr pohledu, který mizí kdesi na pravé straně za domem. Zrzavý znázornil dům v plném světle, jako by na něj přímo dopadalo, a přesto si podržel odraz autorovy pověstné melancholie. Obraz byl s velkou pravděpodobností vystaven na výstavě, kterou si Jan Zrzavý uspořádal ve svém pražském bubenečském ateliéru v roce 1936, nikoli v Umělecké besedě. […]“).