Vzácná a na trhu téměř nedostupná raná práce Mikuláše Medka z roku 1946 dokládá jeho hluboký zájem o biologii a přírodu, kterému se intenzivně věnoval ještě předtím, než po válce nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění. Tu však po prvním semestru opustil a přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde studoval v ateliéru Františka Muziky. Právě z tohoto náročného období pochází plátno Orchidej, které kromě trvalého zájmu o přírodní vědy odhaluje i výjimečný výtvarný talent, kultivovanost a hluboké intelektuální zázemí mladého umělce. V této době Medek komponoval své obrazy jako skládanky symbolických motivů zasazených před neutrální pozadí, čímž záměrně potlačoval iluzi prostorové hloubky. Stejný princip je vedle Orchideje patrný i na obraze Kukuřice, vzniklém 21. dubna téhož roku. Práce s obrazem v obraze, vrstvení výtvarných významů a skládání fragmentů do celku odkazují na výtvarné principy Jindřicha Štyrského, jehož retrospektiva probíhala na jaře 1946 v Mánesu a na Medka silně zapůsobila. Svým zájmem o přírodní motivy a jejich skrytou a tajuplnou povahu se Orchidej přibližuje organickému surrealismu např. v tvorbě Františka Janouška. Medek přitom znal velmi dobře i zahraniční autory a osobitě rozvíjel inspirace od Joana Miróa, Maxe Ernsta, Paula Kleea či Hieronyma Bosche. Kompozice obrazu sestává z několika obrazových plánů, kterým vévodí detailní kresba orchideje připomínající botanickou ilustraci, zatímco v pravé části se otevírá snová krajina s biomorfními útvary. Celý obraz propojuje sytě červená barva, která se nachází jak ve žhavě červeném kruhu, tak v organickém tvaru a na okvětních plátcích orchideje a dává tím dílu tělesný akcent, odkazující ke zranění a osobním prožitkům. Obraz má v sobě silný vizuální náboj a představuje jedinečný doklad Medkova raného experimentování na pomezí surrealismu, vědecké fascinace přírodou a vnitřního světa. Hodnotu díla zvyšuje fakt, že od svého vzniku zůstal v majetku rodiny první majitelky dr. Alice Masarykové, které obraz věnoval sám autor 21. února 1946, což dosvědčuje štítek s věnováním na rubu. Obraz byl prezentován na autorových samostatných výstavách (Mikuláš Medek: Souborné malířské dílo, Dům umění města Brna, 20. 3. – 20. 5. 1990, kat. č. 18; Národní galerie v Praze, 14. 6. – 5. 8. 1990, kat. č. 18; Mikuláš Medek, Galerie Rudolfinum, Praha, 25. 4. – 18. 8. 2002, bez kat. č.) a byl reprodukován v katalogu této poslední výstavy na str. 18. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Kosákovou-Medkovou, historičkou umění a autorovou dcerou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz je pro nás významný nejen svou uměleckou kvalitou, ale i způsobem, jak se autor vyrovnává se vztahem k symbolismu. Je branou do celé následující Medkovy tvorby, patří k jeho nejranějším dílům, jež jsou dnes velkou vzácností. […]“).