Tímto velkoformátovým zátiším malostranský rodák Jan Mikulka, oceňovaný mistr realistické malby, znovu potvrzuje svou pozici jednoho z mezinárodně nejuznávanějších českých malířů současnosti. Jeho díla jsou pravidelně vyhledávána sběrateli i institucemi po celém světě, a to nejen pro jejich výjimečnou technickou kvalitu, ale i pro filosofickou hloubku a promyšlenou kompozici. Mikulka, který zvítězil v prestižní soutěži Royal Society of Portrait Painters (2013) a obdržel i ocenění BP Portrait Award v londýnské National Portrait Gallery (2011), je na českém trhu přítomen jen zřídka, a o to cennější je možnost získat dílo přímo z jeho ateliéru. Obraz je namalován speciálním pomaluschnoucím americkým akrylem. Vychází z tradice zátiší, avšak Mikulka jej chápe spíše jako obrazovou esej o čase, kráse a pomíjivosti. Křehké květy magnolií, které autor vlastnoručně nasbíral na Petříně, místě s hlubokou kulturní pamětí a krajinou romantického patosu, se v obraze proměňují v asynchronní sběratelské gesto. Jsou nejenom pomíjivé, ale zároveň „vytržené“ z kontextu a zakonzervované v tichu kompozice. S nimi vstupují do obrazu další sběratelské artefakty: motýl Morpho peleides, symbol transformace, prezentovaný v konvenčním výstavním boxu, a ametyst, minerál spojovaný s ochranou, vnitřní rovnováhou a duchovní očistou. Zvolený formát i inscenační způsob malířovy prezentace námětu zátiší připomínají kabinet kuriozit – soukromý mikrosvět, v němž se krása i poznání ocitají v delikátní rovnováze. Kompozice je přísně vyvážená: lehkost květin a třpyt křídel motýla kontrastují s hutnou hmotností ametystu a reflexy skla. Virtuózní práce s jemnými přechody světla a odrazy na lesklém povrchu stolu podtrhuje dojem snové preciznosti a je tak dokladem autorovy mistrné technické práce. Tlumené ultramarínové pozadí obrazu současně sjednocuje a zároveň posouvá scénu do nadreálného ticha, kde barva není pouhým pozadím, ale náladou – virtuózní skladbou hrající na struny melancholické kontemplace. Předložený obraz není pouze vizuální poctou malířské tradici, ale i citlivou úvahou o tom, jak sbíráme, uchováváme a estetizujeme pomíjivé momenty našeho života a lidského bytí. Dílo pochází přímo z ateliéru autora.