Monumentální plátno s názvem Dělené plochy II je dílem Jana Kotíka, významného solitéra českého poválečného umění. Od konce padesátých let se ve svém projevu obrátil od figurace k abstrakci a informelu, přičemž konfrontaci s nejaktuálnějšími uměleckými projevy v Evropě a v Americe mu umožnilo jeho přesídlení do západního Berlína, kde získal po jednoročním stipendijním pobytu v roce 1969 politický azyl. V té době v Německu vrcholila vlna neoexpresionismu, na kterou Kotík reagoval spontánním malířským projevem, avšak s důkladným promýšlením skladby. Výtvarné dílo chápal jako živý a neustále proměnlivý proces, který se nesmí stát statickým objektem. Právě proto se v jeho tvorbě stále více objevovaly experimenty s obrazovou plochou a její vazbou na prostorové předměty. Představené Dělené plochy II využívají principu variability, protože obraz se dá „otevřít“ a prezentovat různými způsoby v prostoru. Tento přístup dovedl autora k mnohým formám malířských objektů, v nichž klíčové role hrály originalita výtvarného projevu a spontánní expresivní malba. Intenzivní barevnost a kombinace tmavě červené, modré a zelené barvy na plátně Dělené plochy II byla inspirována slavným obrazem Toyen Šero v pralese, který se nacházel v Kotíkově vlastnictví. Hodnotu zvyšuje jeho publikování v autorově soupisu díla vydaném Národní galerií v Praze (Jan Kotík 1916–2002, Praha 2011, obr. str. 166, kat. č. 2109) a reprodukování v autorově monografii (I. Mladičová: Jan Kotík 1916–2002, Praha 2013, obr. str. 16). Dílo pochází přímo z autorovy rodiny. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. arch. M. Kotíkem, autorovým synem. Přiložen certifikát autenticity Galerie KODL.