Představovaný obraz zachycující nížinatou krajinu s jezerem při úpatí hor je dílem významného českého krajináře 19. století Huga Ullika, jednoho ze žáků Maximiliána Haushofera na pražské Akademii výtvarných umění. Obrazová plocha je zde přehledně členěná do vodorovných pásů s nízkým horizontem, vysokým nebem a travnatým předním plánem, mezi něž je vklíněn úzký pruh vodní plochy s loďkou a vsí v dáli. Vertikála sestává ze spíše solitérně stojících vzrostlých stromů a prostorovou hloubku tvoří ubíhající pěšina. Jedná se o výjev, jehož pastorální vyznění spočívá ve stádečku stračen pasoucích se v pozadí a dvou pasačkách odpočívajících u košatého stromu ozdobeného nejspíš svatým obrázkem. Postava hledící v dál na břehu některého z alpských jezer umocňuje monumentalitu krajiny. Ullik i tady navázal na náladovou, pozdně romantickou mnichovskou krajinomalbu, jejíž kouzlo spatřoval předně v její světelné atmosféře, bohaté barevnosti a citu pro konkrétní stavy přírody. Pozoruhodným momentem jsou zde kromě celkového vyznění i detaily, jako je především vegetace v popředí, která je místy ztvárněna s botanickou přesností. Jedná se o dílo z Ullikova vrcholného období, v němž suverénní zacházení s barvou, světlem i kompozicí dokázal doplnit i o mistrně vyzrálý štětcový rukopis. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.