Jan Bauch (1898–1995)

Jan Bauch byl umělcem krásné hmoty, jenž celý život choval obdiv k půvabům ženského těla, v jehož zachycování se stal mistrem. V charakteristicky vervních tazích štětce a plastickém vrstvení barvy stejně jako v kontrastech a dramatické stavbě Bauchových obrazů můžeme spatřit hluboce zakořeněnou tradici českého baroka, což jej činí autorem velice osobitým. Jako pedagog významně ovlivnil celou generaci umělců, jimž předal nejen znalosti umělecké, ale probudil v nich i touhu po duchovnosti v malbě. Svým nekompromisním postojem k nesvobodě společnosti během normalizace působil také jako významná morální autorita. Za svou plodnou uměleckou kariéru se věnoval, vedle malby a kresby, také grafice, ilustraci, plastice, ale i tvorbě vitráží a gobelínů. Jeho díla jsou dnes v majetku státních galerií v Praze, Brně, Ostravě, či Zlíně.

 

Bauch se nejprve vyučil řezbářem, než se v letech 1914–1916 dal na studia na Uměleckoprůmyslové škole (u prof. Emanuela Dítěte). Jako osmnáctiletý prožil hrůzy boje v zákopech na frontách první světové války. Tato tragická zkušenost formovala jeho celoživotní malířské dílo. Po válce pokračoval ve studiu v ateliéru Vratislava Huga Brunnera a navštěvoval grafickou speciálku Maxe Švabinského na pražské Akademii. V letech 1923–1926 byl členem Umělecké besedy a od roku 1926 též SVU Mánes. V meziválečném období podnikl řadu cest do zahraničí: do Francie, Belgie, Řecka a Itálie. V roce 1937 vystavoval na československé expozici v Galerii Charpentier v Paříži a při této příležitosti získal Grand Prix. Pro Světovou výstavu v New Yorku vyhotovil, ve spolupráci s Janem Laudou, monumentální plastiku Přepadení Československa. V letech 1946–1958 působil jako pedagog na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (k jeho žákům patřili např. Vojtěch Adamec, Karel Hyliš, Václav Kiml, Miroslav Lamač, Oldřich Smutný, František Vízner). Kvůli svým politickým názorům byl několikrát donucen přerušit uměleckou aktivitu. V roce 1989 byl dokonce jediným národním umělcem, jenž podepsal petici Několik vět.