Hnědošedá barevnost tohoto díla odráží autorčino porozumění hmotě jako výrazovému prostředku. Ženská postava je rozeklána jako mohutný kmen stromu. Klíčovým prvkem kompozice jsou drobné šedé postavičky obecně zastupující člověka – motiv charakteristický pro tvorbu obou sester Válových –, které jsou stlačené uvnitř dutého torza připomínajícího dřevěnou schránku či rezavý kovový plát. Obraz vznikl v období autorčina posunu od konkrétních postav kladenských dělníků k větší stylizaci, kdy se existenciální otázky zhmotňovaly do abstraktnějších forem. Kontrast mezi monumentálností vnější schránky a křehkostí vnitřních figur vytváří napětí typické pro společenskou atmosféru, v níž se jednotlivec cítil sevřen vnějšími okolnostmi, zároveň však může evokovat ochrannou náruč matky. Oproti souběžné tvorbě sestry Jitky se Květin prostor vyznačuje jasnějším členěním a konkrétnějším sociálním podtextem, což ji řadí mezi nejvýraznější představitelky české nové figurace. Dílo reprezentuje určitý kompromis mezi suverénní figurací a pozdní abstrakcí, v němž Válová spojovala materialitu hmoty s existenciálním sdělením. Variace tohoto obrazu z roku 1966 se dochovala v pozůstalosti autorky. Rodina současného majitele získala dílo přímo od umělkyně. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a prof. M. Klimešovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.