Elipsový útvar obklopený jemně gradovanými pásy šedomodré barvy s osmi pravidelně rozmístěnými černými body představuje výsledek dlouhodobého Boštíkova úsilí o dematerializaci malířského povrchu a potlačení subjektivního gesta. Technika pastelu umožnila autorovi dosáhnout téměř neviditelné faktury, kde se pigment spojuje s papírem do podoby mlhoviny zbavené hmotnosti. Vertikální orientace elipsy, kterou Boštík v osmdesátých letech preferoval oproti horizontálním členěním předchozího desetiletí, naznačuje posun od krajinných asociací směrem k symbolu transcendence a meditativního vzestupu. Černé body vytvářejí rytmickou strukturu připomínající astronomické konstelace nebo staré kosmologické diagramy, jež Boštíka zajímaly v souvislosti s jeho studiem archaických kultur a raně křesťanské ikonografie. Jemné přechody mezi jednotlivými vrstvami modrofialových tónů dokládají autorovo úsilí o vytvoření prostoru, který působí spíše jako optický fenomén než jako malířská plocha s pevnými hranicemi. Práce reprezentuje pokročilou etapu umělcova zkoumání možností abstraktního obrazu jako meditativního objektu určeného k tichému nazírání. Osmdesátá léta znamenala pro Boštíka období, kdy jeho pastely dosáhly maximální rafinovanosti v roztírání pigmentu, což mu umožnilo realizovat představu o obraze jako energetickém poli, které předchází ztvárněným formám. Dílo vzniklo v době, kdy se stal evropsky uznávaným autorem s výstavami ve Francii a v Německu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.:„[…] Pastel rozvádí základní autorovu myšlenku zhmotňování a odhmotňování světla, ke které se blížil od počátku osmdesátých let zejména, když přišel na způsob, jak jemný pastel roztírat po ploše, aby na ní nezůstaly žádné stopy rukopisu. V tomto ohledu se Boštík stal jedním z vůbec nejvýznamnějších zástupců této techniky v evropském umění dvacátého století. […]“).