Zaniklý krucemburský rybník Dious, nad nímž stával panský mlýn, se v roce 1940 stal pro Zrzavého motivem dvojí variace – předkládaná verze představuje čistší kompoziční uchopení tématu bez zábradlí v popředí, které zdobí druhou, známější mutaci (Dious II, olej na plátně, 1940, 27,5 × 35 cm, soukromá sbírka). Horizontálně členěný výjev s temnou vodní hladinou, ladnými siluetami tří stromů a osamělým stavením mlýna v pozadí ožívá působením měsíčního světla. Dílo vzniklo po nuceném návratu z Francie, kdy se Zrzavý v protektorátní realitě obracel k českým námětům jako k formě vnitřního útočiště a duchovního zakotvení. Bretaňská zkušenost přetavená v čistotu kontur a tvarovou strohost zde splývá s melancholickým laděním, jež se stalo charakteristickou součástí autorovy válečné tvorby. Spirituální dimenze díla se zhušťuje v kruhových siluetách stromů, které prosté krajinné zobrazení posouvají do sféry nadskutečné vize. František Halas ve svém úvodním slově k výstavě, kde bylo plátno poprvé představeno, hovořil o tesknotě provázející toto období Zrzavého práce a o návaznosti na jeho předválečnou citovou autentičnost. Obraz byl vystaven, jako první ze čtyř variant jezu na rybníku Dious, na samostatné výstavě Jana Zrzavého v Alšově síni Umělecké besedy (8. 12. 1940 – 12. 1. 1941, kat. č. 1).
Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] V době, kdy Jan Zrzavý patřil k nejúspěšnějším československým umělcům […] se soustavně věnoval malbě, zejména oblasti, kterou znal od dětství nejlépe. […] Zatímco venkovská stavení znázorňoval pod ostrým denním světlem, v případě čtyř obrazů, na nichž se zabýval dnes již neexistujícím rybníkem Dious, jej přitahovala šerá, teskná atmosféra, jako by byl zachycen za měsíčního světla. […]“ ).