ObrazVelikonoční (Sobotní)vznikl v roce 1981 jako součást Jírova obratu k náboženské ikonografii, která se v osmdesátých letech stala nosným pilířem jeho tvorby a současně odpovědí na existenciální nejistoty normalizačního období. Název odkazuje k Bílé sobotě, liturgicky nejasně vymezenému času mezi smrtí a zmrtvýchvstáním Krista, což malíři umožnilo zachytit stav bezčasí, přechodu a napětí mezi zoufalstvím a nadějí. Formální řešení díla vychází z charakteristické práce s hrubým, pastózním nánosem barvy a strukturovaným povrchem plátna, jenž evokuje časovou vrstvu a patinu sakrálního objektu. Barevná škála mezi teplými okry a červení a chladnějšími šedomodrými tóny spoluvytváří atmosféru ticha a nejistoty, nikoli však beznaděje. Kompozice pracuje s fragmentarizací prostoru a nejednoznačnými figurálními náznaky, což odpovídá Jírově tehdejší snaze o dematerializaci námětu ve prospěch emocionální a duchovní výpovědi. Ikonograficky dílo čerpá z křesťanské tradice: na plátně se objevuje motiv Mandylionu – roušky s tváří Krista –, k němuž se sklání modlící se postava v bílém rouchu, doplněná symbolikou obětního beránka a zelených ratolestí odkazujících k vzkříšení. Obraz se zásadně liší od autorových pozdějších monumentálních cyklů s pravoslavnou ikonografií tím, že zachovává křehkou osobní rovinu spirituality bez dogmatického nánosu. Plátno lze vnímat jako klíčovou sondu do Jírova hledání transcendentního rozměru malby v období, kdy se jeho tvorba definitivně odpoutala od figurativně-expresivních kořenů směrem k meditativní symbolice. Původ díla z majetku herce Vlastimila Brodského dokládá Jírovu úzkou vazbu na kulturní elitu, která v něm nacházela autentický výraz vnitřní svobody v době politického útlaku. Hodnotu díla zvyšuje původní autorský rám. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. Z. Štěpanovičovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.