Toto osobitě zachycené vesnické zákoutí, jemuž dominují zemité odstíny kontrastující se zářivou bělobou, prezentuje svého autora ve všech ohledech v nejlepším světle. Namalován je tu Slavíčkem opakovaně variovaný venkovský motiv, jímž se výtvarně hlásí ke skupině děl z období 1902–1904, tedy k době pobytu v Hostišově a první návštěvy Kameniček. Betlém v Hlinsku a jeho neopakovatelná atmosféra tvořená architekturou lidových roubenek má své kořeny již v polovině 18. století v souvislosti s hrnčířskou řemeslnou činností a dnes se jedná o památkově chráněnou oblast. Autor zde maximálně rozvinul svůj spontánní rukopis, který není primárně realistický, přesto nepostrádá věrohodnosti, a to obzvláště vzhledem k živosti, se kterou dokázal vyjádřit různorodost povrchů a materiálů.
Všechny autorovy obrazy z Hlinska, stejně jako ten představovaný, navíc spojuje vysoká malířská vyspělost. Osou je v tomto případě jeho typická rozbahněná cesta, která vede mezi třemi staveními. Máme to potěšení setkat se s autentickým Slavíčkovým dílem, pro něž najdeme srovnání s dalšími malbami, které z jeho ruky v Hlinsku vznikly. Ty měly stejnou velikost formátu a stejný podklad, na jednom z nich se dokonce nachází stejný způsob přípisu u signatury (J. Kotalík: Antonín Slavíček, 1870–1910, Soupis díla, Praha 1965, Betlém u Hlinska, 1903, kat. č. 103). Dílo pochází z kvalitní pražské sbírky. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Máme tak před sebou skvělou ukázku Slavíčkovy tvorby, která výrazně obohacuje poznání jeho díla. Nad touto skutečností se však rozprostírá vlastní realita malby, zůstávající působivou až do dnešních dnů. […]“ ).