Rok 1927, jímž je datován i představovaný obraz, byl pro jeho tvůrce již tradičně ve znamení čilé činorodosti, a to jak na poli výtvarném, tak na poli společenském – tehdy prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk jmenoval Blažíčka řádným profesorem kreslení a malby na Českém vysokém učení technickém v Praze, byl přizván k položení základního kamene Státní galerie na Kampě, která však nikdy podle návrhů Josefa Gočára nevznikla. S neubývající energií toho roku také cestoval jak po tuzemských lokacích, tak po Španělsku a Itálii, kam odjel se státní podporou. Některá jeho díla si tehdy zakoupilo i město Praha či varšavská národní galerie. Z tohoto kontextu i z faktu, že právě z roku 1927 je znám úctyhodný počet přibližně dvaceti pěti rozměrnějších olejů, je zřejmé, že se tehdy ocitl na vrcholu tvůrčích sil, společenského uznání i ekonomické nezávislosti, díky níž si jen o rok později mohl nechat postavit rodinný dům na Hanspaulce v pražských Dejvicích. Zima na samotě tak představuje některou z autorových oblíbených lokací, k nimž se nejednou vracel pravděpodobně při pobytu na rodné Vysočině, kde si touto veskrze volnočasovou malbou mohl v lůně přírody v klidu odpočinout od odstředivých sil profesního kolotoče. Těšit se zde můžeme z citlivě podané zimní nálady, pro kterou je mj. typická schopnost vystihnout za pomoci jen několika málo barevných valérů přesvědčivou scénu naplněnou atmosférickými jevy haptických kvalit. Vše je zároveň zachyceno s upřímností, jednoduchostí a nenápadnou statičností, s níž skoro ustrašeně splývá zasněžená chalupa se svým okolím. Za povšimnutí stojí i samotný štětcový rukopis, který v Čechách v rámci Blažíčkovy generace nemá obdoby a bezpečně nám potvrzuje jeho autenticitu. Sběratelskou hodnotu obrazu pocházejícího z významné porevoluční pražské sbírky potvrzuje jeho zařazení do monografie a soupisu díla PhDr. N. Blažíčkové-Horové a PhDr. E. Havlové (kat. č. 348, obr. str. 177 soupisu díla). Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.