Toto výrazné dílo představuje stylizovaný portrét, jenž nese všechny charakteristické rysy autorovy malířské poetiky osmdesátých let. V této době vystoupilo do popředí Janečkovy tvorby chápání přírody jako kosmického prostoru, vytvářel lyrické i dramatizující výjevy obsahující vnitřní energii, a především se inspiroval minimalismem. Hlava starého muže je vystavěna na zjednodušených robustních tvarech a syté kontrastní barevnosti, v níž dominují teplé tóny červené a oranžové, prostoupené temnějšími akcenty umbry a černé. Tyto kontrasty vytvářejí dojem dramatičnosti a hloubky, přičemž geometrizující pojetí hlavy abstrahuje konkrétní podobu až k hranici expresivní symboliky, informelu či kubismu. Janeček v kompozici mistrně propojil figurativní motiv s abstraktní formou, čímž docílil nadčasového vyznění. Zobrazená tvář se stává spíše metaforou životní zkušenosti a lidské existence než realistickým portrétem. Celková kompozice vyzařuje vnitřní sílu a emotivní napětí, typické pro Janečkovu pozdní tvorbu, a potvrzuje jeho význam v kontextu české poválečné moderny. Dílo je vedeno v autorově soupisu díla pod číslem 420. Na rubu je opatřeno signaturou, datací i názvem. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.