Tato kvalitní a charakteristická práce Adolfa Chwaly, výrazného člena generace studentů pražské Akademie výtvarných umění pod vedením Maximiliána Haushofera, přináší v typickém rukopisném a světelném podání dílo od tvůrce známého díky dobově oblíbeným a dodnes vizuálně přitažlivým pohledům na alpské velikány, vysokohorské jezerní scenerie a komponované náladové výjevy. Chwala zde konkrétně zvolil pojetí umožňující jak detailní podání předního plánu s nezbytnou postavou odcházející po pěšině v dál, tak i daleký výhled do rozlehlé krajiny – svůj oblíbený motiv střetu protikladných atmosférických jevů silné bouře a takřka impresivně se prodírajících paprsků tentokrát nahradil tichou atmosférou sklonku dne při západu slunce. Podařilo se mu také opustit dosud převládající čistě romantizující charakter krajinomalby a posunul se tu již mnohem blíže k realistickému výrazu. Jedná se tedy o námět a zpracování pro Chwalu typické v období sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let 19. století. Podobně, jako je tomu v případě některých dalších lokací, které si obzvláště oblíbil, kupř. pohled na působivé útesy hory Drachenwand u rakouského jezera Mondsee, známe minimálně ještě jednu variantu představovaného díla malovaného ze stejného bodu. Dosud jsme toto plátno znali jen z černobílé fotografie nalézající se v odborné literatuře (Š. Leubnerová: Adolf Chwala, 1836–1900, Praha 2011, obr. str. 42, kat. č. 53). Prezentováno v kvalitní vkusné adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.