Malba s dominantní chromovou žlutí, jíž prosvítají a prorůstají modré a zelenočerné nánosy, tvoří jeden z typických projevů zralé gestické tvorby Adély Olivy. Plocha obrazu nepůsobí jako nanesená barva, ale jako živá hmota podléhající vlastním zákonům – erozi, praskání, rozpínání. Intenzivní žluť zde není pouhým podkladem, nýbrž aktivní silou vstupující do napjatého dialogu s temnými vrstvami. Autorčina metoda se pohybuje mezi řízenou akcí a odevzdáním se náhodě, s výraznějším důrazem na samotný materiál barvy a působení jeho struktury. Obraz nenabízí čitelný obsah, ale fyzicky přítomný prožitek. V době, kdy česká malba čím dál více míří k figuraci, zvolila Oliva vědomě opačný směr – abstrakci prožívanou zevnitř, jako zviditelněný portrét své mysli. Dílo bylo prezentováno na autorčině výstavě (Adéla Oliva: 2008–2017, Litomyšl, 23. 12. 2017 – 28. 1. 2018, repro. v katalogu na str. 49–50). Z kladívkové ceny majitel věnuje 25 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.