Okno jako zarámování světa zůstává pro Herolda trvalým motivickým východiskem. V obraze T. však k strohé architektonické ikonografii přistupuje figura. Na anonymní postavu v tmavém saku, zachycenou z boku a s tváří zacloněnou okenní příčkou, odkazuje v titulu pouhá iniciála: T. není portrétem, nýbrž stopou přítomnosti. Výmluvnějším aktérem se stává výrazně oranžový architektonický prvek v průhledu do dvora, jehož sytý teplý tón razantně proniká do jinak šedavě chladné barevné škály. Volba kovové desky jako nosiče rezonuje s tématem odstupu a vydělení: materiál odolávající vsáknutí barvy, udržující hladký a takřka odcizený povrch, tu ztělesňuje to, co autor nazývá „emocionálním filtrem“ okna. V době, kdy se Heroldova malba stále soustředěněji upíná k abstraktnímu jazyku architektury při zachování narativního obsahu realistického zobrazení, vnáší přítomnost figury do neosobní skladby nenápadný, leč znepokojivý prvek neklidu. Obraz byl vystaven na výroční výstavě Prám X (Studio Prám, Praha, 10. 12. 2025 – 18. 1. 2026, bez kat. č.). Z kladívkové ceny autor věnuje 20 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.