Rok 1982, düsseldorfská scéna, skupina Normal – to je kontext, v němž Milan Kunc namaloval obraz Na pokraji zoufalství  (Am Rande der Verzweiflung). Právě tehdy si němečtí Neue Wilde spolu s italskou transavantgardou razili cestu evropským malířstvím po dekádě konceptuálního a minimalistického tažení. Lebka jako nosný motiv tu není pouhým mementem mori barokní vanitas. Stává se architekturou plnou heterogenních znaků – železniční trať, šneci, svíce, kosti, ptáci, muchomůrky – a proměňuje se v alegorické jeviště střetu civilizačních symbolů Východu a Západu, tak typických pro Kuncův „Ost-Pop“. Sám autor řadí toto plátno mezi nejlepší ukázky svého „pop-surrealismu“ – přístupu, v němž se sarkasmus a ironie stávají rovnocenným výrazovým nástrojem jako štětec. „Při těchto malbách jsem se každopádně velmi bavil,“ připomíná s charakteristickým odstupem Kunc, pro nějž bylo vědomí svobody vždy důležitější než cokoli, co bývá slavnostně označováno za umění. Pozoruhodným rysem díla je malovaný kartonový rám, který tvoří s plátnem neoddělitelný celek. Zdobený černou barvou s motivy oka, srdce, spirál a hrotů, funguje jako vizuální komentář k obrazu a stírá hranici mezi dílem a jeho prezentací. Toto gesto odkazuje k surrealismu a předjímá postmoderní hru díla s institucionalizovaným výstavním prostorem. Je to zároveň příznačný rys Kuncovy tvorby, v níž se ironie a symbolická naléhavost prolínají s vědomou provokací dobového vkusu.
Dílo bylo reprodukováno v souborné publikaci E. Gillen: Tiefe Blicke. Kunst der achtziger Jahre aus der Bundesrepublik Deutschland, der DDR, Österreich und der Schweiz im Hessischen Landesmuseum Darmstadt, Köln 1985, obr. 18; dále v časopise Art: Das Kunstmagazin (č. 6, červen 1989, str. 36–37) a v katalozích výstav, na nichž bylo prezentováno (Wie es ist: Holger Bunk, Milan Kunc, Silke Leverkühne, Andreas Schulze. Bilder der frühen 1980er Jahre bis heute, Kunsthalle Düsseldorf, 28. 7. – 30. 9. 2007, str. 50; Milan Kunc: Neue Ikonen. Arbeiten 1979–1984, Kunstverein für die Rheinlande und Westfalen, Kunsthalle, Düsseldorf, Groninger Museum, Groningen, 9. 6. – 22. 7. 1984, nestr.). Práce pochází ze sbírky Tiefe Blicke a byla po dobu přibližně dvaceti let zapůjčena do Hessisches Landesmuseum Darmstadt, kde spolu s dalšími stěžejními Kuncovými pracemi osmdesátých let – mezi nimi i ikonickým Supermanem – patřila k nejčastěji vystavovaným a půjčovaným dílům v rámci muzejních expozic. Prezentováno v autorském rámu. Při konzultacích posouzeno M. Kuncem, autorem obrazu.