Kubizující Vltavské údolí představuje charakteristickou ukázku tvorby Vlastimila Beneše, v níž se naplno projevila jeho melancholická citlivost. Krátce po válce se Beneš začal soustavně věnovat motivům z vltavského povodí. Zprvu je z existenčních důvodů zachycoval především v akvarelech, teprve od konce padesátých let se k nim vracel i v olejomalbě, v níž mohl plně rozvinout jejich konstrukční i barevnou složku. Na plátně se před námi otevírá pohled do údolí Vltavy v oblasti Svatojánských proudů. Řeka se klikatí mezi vysokými skalnatými břehy, jejichž hmoty jsou rozloženy do geometricky stylizovaných, téměř krystalických tvarů. Strmé svahy působí pevně a monumentálně, zatímco hladina vody vytváří klidný protipól. Beneš v díle svým výtvarným pojetím vzdal hold matematicky chápanému kubismu Bohumila Kubišty, s nímž jej spojují oblíbené motivy skal a lomů. Obraz byl představen na výstavě Vlastimil Beneš, Dům pánů z Kunštátu, Brno, 12. 2. – 14. 3. 1982, kat. č. 21, v jehož katalogu byl otištěn, a byl též reprodukován v autorově monografii (J. Baleka: Vlastimil Beneš, Praha 1999, str. 62, obr. 73). Pochází ze sbírky významného historika umění Jana Baleky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.