Ve čtyřicátých letech se Břetislav Benda zaměřil především na ženský akt jako ztělesnění ideálu krásy a čisté formy. Z tohoto období pochází i bronzová plastika Ráno – Svlékající se , která navazuje na tradici českého neoklasicismu a meziválečné figurální plastiky, inspirované mimo jiné dílem Josefa Mařatky či Jana Štursy, avšak oproštěné od dramatického patosu. Benda v díle směřoval k propojení realismu a stylizace. Figura je modelována v měkce pojatých objemech s důrazem na vyvážené proporce a smyslovou plnost tvaru. Akt zachycuje intimní okamžik svlékání, avšak hmatatelná tělesnost je zbavena individuálních detailů a směřuje k nadčasovému typu. Plastika tematizuje běžný moment každodennosti namísto mytologického či alegorického námětu, což je pro Bendu charakteristická civilní poloha, v níž ženská figura není heroizována, ale stává se harmonickou oslavou přirozenosti a klidné tělesné existence. Jedná se o vůbec první odlitek této plastiky. Dílo bylo publikováno v monografii J. Kotalík: Břetislav Benda, Praha 1982, str. 52. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložen certifikát autenticity dědiců autora.