Oboustranný obraz nabízí na jednom plátně vzácný průřez dvěma polohami autorovy rané tvorby. Lícová strana s polopostavou plavovlasého chlapce v bílé košili je nesena dominantním modrým akordem, jenž prostupuje pozadím i oděvem a sceluje kompozici do sevřeného barevného celku. Tvář modelovaná lomenými okrovými a nazelenalými tóny prozrazuje poučení fauvistickou malbou, s níž se Beneš seznámil při studijních cestách do Paříže i skrze dialog s členy skupiny Osma, jež právě v roce 1908 uspořádala svou druhou výstavu. Výrazná modrá kontura ohraničující partie krku a ramene svědčí o hledání syntetičtějšího tvaru, blízkého kubistickému zplošťování formy. Srovnání s dobovými kresebnými studiemi a kvašem Chlapec v zahradě naznačuje, že modelem mohl být Benešův synovec Ladislav Viniklář (1898–1933), k němuž malíř choval hluboce osobní, až otcovský vztah.
Na rubové straně se otevírá klidná venkovská krajina s chalupami s červenými střechami, malovaná uvolněnějším rukopisem a teplejší paletou zemitých a cihlových odstínů. Tento protipól působí jako ozvěna pozdně impresionistické tradice Antonína Slavíčka, k jehož odkazu měl Beneš blízko i osobně – jeho první ženou se stala Slavíčkova dcera Eva. Komparace s jinými pracemi nasvědčuje, že krajina mohla vzniknout až v letech 1917–1920, kdy malíř často pobýval ve svých rodných Lišicích. Napětí mezi oběma stranami plátna dokumentuje tvůrčí rozpětí autora, který současně vstřebával podněty pařížské avantgardy i domácí krajinomalby. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza Mgr. B. Ropkové, Ph.D., v jejímž chystaném soupisu bude dílo uvedeno (cit.: „ […] Portrét chlapce […] vykazuje rysy shodné pro autorovu portrétní tvorbu v období kolem roku 1908, kdy ve své práci recipoval tendence soudobé modernistické malby a současně tvořil v úzkém dialogu se svými generačními vrstevníky, zejména s Bohumilem Kubištou, s nímž v roce 1908 po několik měsíců sdílel společný ateliér […]. “).