Josef Jíra se křesťanským tématům věnoval po celý svůj život. Víra pro něj nebyla pouze ikonografickým zdrojem, ale hlubokou součástí osobní zkušenosti i kulturní paměti krajiny, v níž vyrůstal. Český venkov s kapličkami, božími muky a kostely pro něj představoval prostor, kde se duchovní rozměr každodennosti nenápadně, avšak trvale otiskoval do života lidí. Plátno Velikonoce I z roku 1960 je prvním obrazem rozsáhlého cyklu, k němuž se autor opakovaně vracel až do svých pozdních let. Zachycuje děti s řehtačkami, které během Velkého pátku a Bílé soboty nahrazují umlklé zvony – ty podle tradice „odlétají do Říma“. Ženská postava v bílém šátku přináší sněhobílého beránka, symbol tohoto křesťanského svátku. Velikonoční tematika Jírovi umožňovala zobrazit slavnost jako událost spojující duchovní obsah s prožitkem, přičemž v jeho podání nejde o monumentální náboženskou scénu, ale o atmosféru dětství, na kterou vzpomínal: „ Jako děti jsme s řehtačkami prožívaly celou atmosféru Velikonoc. Má to všechno hluboký smysl, po dvaceti letech ses zamyslel a pochopil, co je to kalvárie, co je to narození, co vzkříšení. Konec konců v životě o moc víc nejde. “ (Výtvarná práce, roč. 14, č. 7, 14. 4. 1966, str. 6) Právě propojenost osobní paměti, krajinného prostředí a nadčasových duchovních motivů dává Jírovým velikonočním obrazům trvalou působivost. Na rubu se nachází rozmalovaný obraz několika chalup s autorským přípisem a názvem obrazu. Dílo bylo prezentováno na výstavách Josef Jíra: Obrazy a grafika 1969–1979, Okresní muzeum Českého ráje, Turnov, červen–červenec 1979, kat. č. 2 (chybné rozměry 100 × 120 cm); Josef Jíra 1929–2005: Divadlo světa, Oblastní galerie Liberec, 28. 6. – 29. 9. 2019, bez kat. č.; a bylo reprodukováno v autorově monografii: V. Šlajchrt / Z. Štěpanovičová: Josef Jíra 1929–2005, Malá Skála 2022, obr. str. 109 (chybné rozměry 100 × 130 cm). Pochází z významné pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. Z. Štěpanovičovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.