Akt dívky ležící na pestrobarevné pokrývce vznikl v době, kdy stál malíř na životním rozhraní: rok 1938 ho zastihl jako hlavního komisaře výstavy École de Paris v Monaku, záhy jej však válka přinutila Paříž – město, které se stalo jeho druhým domovem – natrvalo opustit. Skupina obrazů věnovaných dívkám na pohovce dokládá, jak Eberl v pozdních třicátých letech soustavně rozvíjel téma intimního aktu a posouval je směrem k lyričtější, vnitřně usebrané poloze. Zobrazená figura se vyznačuje pevnou, sochařsky cítěnou modelací těla v teplých okrových a zlatavých tónech, jež v přirozeném napětí kontrastují s šedomodrou neurčitostí pozadí. Bohatě vzorovaný přehoz pod dívčím tělem je typickým Eberlovým scénografickým prvkem: hmotný svět tu slouží jako kulisa a koloristický protipól ženské pleti, nikoliv jako námět klidného zátiší. Dívčí tvář s mandlově tvarovanýma, uhrančivýma a zdánlivě prázdnýma očima – charakteristický rys, jenž dovedl kritika Arsèna Alexandrea k označení Eberlových ženských portrétů za „Mony Lisy chodníku“ – svědčí o malířově trvalém, takřka obsedantním zájmu o zachycení lidské psýchy prostřednictvím pohledu. V tomto aktu ovšem sociální tematika, jíž se Eberl proslavil ve svých výjevech z Montmartru, ustupuje zcela do pozadí; vznikl obraz ztišený, meditativní a věnovaný ženství samému.
V soupisu autorova díla (G. Weinpolter / M. Forster: Catalogue Raisonné of François Eberl 1887–1962) je obraz uveden pod číslem G526 (Nude on the Sofa III). Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a G. Weinpolterem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.