V raných dvacátých letech se Vincenc Beneš po zkušenosti s kubismem a expresionismem znovu soustředil na krajinomalbu. Tvořil nejen na Malé Skále v Českém ráji, ale také v okolí Zbirohu, u Plzně. Právě tam vzniklo rozměrné plátno Skály na hradě Zbirohu zachycující letní den v lesním porostu. Zjednodušené tvary a pevně vystavěná kompozice odkazují k Benešově předchozí avantgardní zkušenosti, zatímco jemná práce s barevnými přechody a uhlazeným malířským rukopisem svědčí o poučení francouzským poválečným obratem k neoklasicismu. Pro autora jsou příznačné také drobné vrypy vytvořené tupým koncem štětce do mokré barvy. Atmosféra obrazu směřuje k lyrickému pojetí české krajiny, které se stalo jedním z určujících rysů jeho meziválečné tvorby. Dílo bylo několikrát vystaveno v Mánesu (Souborná výstava díla Vincence Beneše, SVU Mánes, Praha, 7. 9. – 15. 10. 1933, kat. č. 36, pod názvem Ze Zbirohu; Národní umělec Vincenc Beneš: Souborná výstava malířského díla 1908–1963, SVU Mánes, Praha, říjen–listopad 1963, repro. v katalogu) a bylo reprodukováno v autorově monografii (V. V. Štech / L. Hlaváček: Vincenc Beneš, Praha 1967, obr. 25, pod chybným rozměrem 73 × 92 cm). Pochází ze sbírky významného historika umění, prof. Antonína Matějčka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. B. Ropkovou, Ph.D., v jejímž připravovaném soupisu bude dílo uvedeno.