Oboustranná kresba z let 1934–1935 nabízí vzácný průřez Janouškovou tvorbou v okamžiku, kdy se jeho výtvarné myšlení přelévalo od meditativní uzavřenosti k dramatickému napětí. Starší strana (leden 1934) vznikala ve chvíli, kdy malíř svazoval kompozice do vejčitých, geometricky vymezených celků: bezhlavé torzo s ňadry pohybující se na pomezí zárodku, žárovkového vlákna i lidské hlavy obklopují poletující útržky blan a drobná ptačí figura – svět na rozmezí klíčení a zániku. Mladší kresba (květen 1935), oddělená od starší více než rokem soustředěné práce, přesunuje toto embryonální napětí do tísně obydleného pokoje: lalokový falický útvar vlevo, vyrývající modrý otvor ve zdi, nese zřetelné znaky mužského principu, protistojná bytost zastupující princip ženský je usazena na stoličce, jako by byla připravena k obdobné penetraci. Z tkáně prorůstající oběma tvory visí oční bulvy, příznačný Janouškův obraz vidění jako zranitelnosti. Fyzicky nabitý dialog obou bytostí srostlých blanami a tkáněmi předjímá sérii kreseb z let 1935–1936 s motivy spoutaného a trhajícího se lidského těla. Oboustrannost papíru tak funguje jako skrytá kompoziční symetrie: tichý zárodek z roku 1934 a jeho nespoutané rozvinutí z roku 1935 jsou dvěma tvářemi téže existenciální úzkosti.
Kresba pochází přímo z pozůstalosti umělce a bude zařazena do připravovaného soupisu díla Mgr. E. Vele. Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a Mgr. E. Vele. Přiložena odborná expertiza Bc. Ch. Zimové.