Obraz Zasněžené balvany spadá do doby, kdy Janeček opustil drobnopisný záznam vegetativních motivů (např. cyklus Trávy) a obrátil se k širokému liduprázdnému krajinnému výhledu budovanému na podkladě klasické perspektivy. Kompozice se čitelně rozvrstvuje do tří hloubkových pásem – od hnědých kamenů v zasněženém popředí přes nehybnou vodní hladinu až k mlžně se ztrácejícím horským vrcholům –, přičemž právě tento typ celistvého panoramatického záběru s nízko posazeným obzorem je pro Janečkovy tehdejší krajiny určující. Holý strom, jehož větvoví se rozpíná přes celou horní polovinu plátna jako grafická lineární struktura, předjímá pozdější samostatný cyklus Stromy a zároveň vytváří napětí mezi plošnou kresebností a hloubkovým prostorem krajiny. V tlumeném souzvuku bílé, šedé, modré a hnědé, kladených v přesně vymezených vzájemně se prostupujících barevných polích, se ozývá jak poučení japonským a čínským krajinářstvím, tak zkušenost severoevropské zimní krajinomalby. Dílo náleží ke krátkému, vnitřně sevřenému období let 1952–1955, v němž Janeček nalézal v ztišené zimní přírodě prostor pro svůj bytostně lyrický temperament, než se jeho zájem přesunul ke kubisticky konstruovaným Městům.
Sérii mlhavých či zasněžených pohledů na rybníky, která vznikala na začátku padesátých let, autor završil ilustracemi pro Rybářskou knížku Jiřího Mahena (Praha, 1956). Obraz je uveden v autorově soupisu díla pod stejným názvem a číslem 10292. Současný majitel jej získal přímo z autorova ateliéru. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem.