Obraz Zasněžené balvany spadá do doby, kdy Janeček opustil drobnopisný záznam vegetativních motivů (např. cyklus Trávy) a obrátil se k širokému liduprázdnému krajinnému výhledu budovanému na podkladě klasické perspektivy. Kompozice se čitelně rozvrstvuje do tří hloubkových pásem – od hnědých kamenů v zasněženém popředí přes nehybnou vodní hladinu až k mlžně se ztrácejícím horským vrcholům –, přičemž právě tento typ celistvého panoramatického záběru s nízko posazeným obzorem je pro Janečkovy tehdejší krajiny určující. Holý strom, jehož větvoví se rozpíná přes celou horní polovinu plátna jako grafická lineární struktura, předjímá pozdější samostatný cyklus Stromy a zároveň vytváří napětí mezi plošnou kresebností a hloubkovým prostorem krajiny. V tlumeném souzvuku bílé, šedé, modré a hnědé, kladených v přesně vymezených vzájemně se prostupujících barevných polích, se ozývá jak poučení japonským a čínským krajinářstvím, tak zkušenost severoevropské zimní krajinomalby. Dílo náleží ke krátkému, vnitřně sevřenému období let 1952–1955, v němž Janeček nalézal v ztišené zimní přírodě prostor pro svůj bytostně lyrický temperament, než se jeho zájem přesunul ke kubisticky konstruovaným Městům .
Sérii mlhavých či zasněžených pohledů na rybníky, která vznikala na začátku padesátých let, autor završil ilustracemi pro Rybářskou knížku Jiřího Mahena (Praha, 1956). Obraz je uveden v autorově soupisu díla pod stejným názvem a číslem 10292. Současný majitel jej získal přímo z autorova ateliéru. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem.