Reprezentativní pragensie z autorova vyzrálého období padesátých let představuje působivou ukázku Benešova celoživotního zájmu o Prahu a její proměnlivou atmosféru. Pohled vedený od Sovových mlýnů přes hladinu Vltavy zachycuje panorama Starého Města – Novotného lávku s kopulí barokního kostela sv. Františka z Assisi a Staroměstskou mosteckou věž s mostními oblouky Karlova mostu v jemně zastřeném světle. Ženská postava na nábřeží a sloup s cedulí dodávají scéně měřítko i dobovou konkrétnost. Malíř pracoval těkavým, živelným štětcovým rukopisem a tlumenou, lehce zemitou barevností, v níž se modrošedé tóny řeky a oblohy prolínají s teplými akcenty fasád a podzimního listí. Atmosféra je prostoupena lehkou melancholií i klidnou pokorou vůči městu, jež Beneš vnímal jako organický živý celek. Obraz mimo jiné dokládá, že pražské motivy patřily v tomto období k častým a vyhledávaným tématům Benešovy tvorby. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. B. Ropkovou, Ph.D., v jejímž připravovaném soupisu bude dílo uvedeno.