Václav Jansa byl vynikajícím krajinářem a ilustrátorem, brilantně ovládal techniku akvarelu a byl také jedním z tvůrců, jimž vděčíme za uchování asanovaných staropražských zákoutí alespoň na papíře či plátně. V představovaném díle se prezentuje námětem jednoznačně vypovídajícím o tvářnosti jeho tvorby. Ať už byl inspirován městskými zákoutími, nebo jihočeskými rybníky, vždy se mu podařilo vystihnout jejich malebnost a mnohdy i historické detaily důležité pro danou lokalitu. Stejným způsobem přistupoval též k dílům, která vznikala v zahraničí. Na přelomu století často maloval také v údolí Otavy, zejména kolem Písku, a je autorem řady pohledů na krajinu jižních Čech, kde studoval tamní rybníky, lesy a vřesoviště. Do jihočeské rybniční soustavy tak nejspíše patří i lokalita zachycená na tomto plátně, s lekníny plujícími snad na hladině rybníka Tisý či Potěšil u Třeboně. Volbou námětu, koloritem, atmosférou i celkovým provedením tvoří charakteristickou ukázku Jansovy práce po roce 1900, tedy těsně po jeho čtyřicítce, v době, kdy byl již plně etablovaným a uznávaným umělcem. Při konzultacích posouzeno Mgr. M. Dospělem, Ph.D., a prof. J. Zeminou.