Představované dílo velkorysého obrazového formátu zachycuje klidnou atmosféru hřejivého letního dne. Jeho autor se nejspíše inspiroval zvlněnou krajinou Podkrkonoší, kde si po roce 1907 zakoupil domek a tvořil v okolí Nové Paky a Levínské Olešnice. Celkové provedení jednoznačně přináší typické výtvarné finesy jeho zralého stylu, mezi nimi dokonalou modelaci prostoru či výrazný smysl pro detail. Signifikantní je tu i práce s barevnou škálou, kterou Dvořák dokázal využít v šíři jako málokterý z krajinářů jeho generace. Toto letní odpoledne nevypráví žádný velký příběh a nenese v sobě ani žádnou hlubší symboliku – jedná se zkrátka o projev čiré radosti z přítomnosti v přírodě a snahu o zachycení tohoto prchavého okamžiku výtvarnými prostředky. Bohuslav „Baťka“ „satyr“ Dvořák, jenž kromě studia malby na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Julia Mařáka vedl na půdě školy i tajný klub kuřáků dýmek, prokázal i v tomto případě osobitost a životaschopnost svého výtvarného snažení. Dílo pochází ze sbírky významného historika umění, prof. Antonína Matějčka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.