Jemné pastelové tóny obrazu Zátiší s lahví představují kultivovaný malířský projev Františka Vobeckého, talentovaného malíře a fotografa a jednoho z méně známých, avšak pozoruhodných představitelů české meziválečné avantgardy. Důležitou zkušeností se pro něj stal studijní pobyt v Paříži v letech 1926–1927, kde se seznámil s tvorbou umělců pařížské školy a s moderními tendencemi evropského umění. Po delší odmlce se Vobecký v šedesátých letech, v době obnoveného zájmu o předválečnou avantgardu, znovu vrátil k malířské tvorbě. Právě tehdy vznikly práce, v nichž zúročil své dřívější zkušenosti s modernistickým výtvarným jazykem. Zátiší s lahví představuje syntézu těchto podnětů, neboť inspiraci kubismem zde autor propojil s jemnou barevností a fragmentární plošnou stavbou obrazu, v níž se jednotlivé barevné plochy skládají podobně jako sklíčka mozaiky. Charakteristickým prvkem jsou jemné bílé obrysové linie, které z prostoru vyčleňují jednotlivé předměty zátiší a zároveň sjednocují kompozici do harmonického celku. Obraz tak představuje osobitou interpretaci kubistických principů, v níž byla radikální ostrost nahrazena kultivovanou barevností a lyrickým výrazem, typickým pro autorovu pozdní tvorbu. Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. K. Guth-Vladaj, Ph.D.