Tato na trhu s uměním takřka nedostupná juvenilie Františka Kavána byla vytvořena roku 1887 a přináší vzácnou příležitost nahlédnout do vůbec nejranější fáze malířovy dráhy, dokonce ještě předtím, než nastoupil do krajinářského ateliéru Julia Mařáka na pražské Akademii výtvarných umění. Již jako žák gymnázia v Hradci Králové vytvářel své první kompozice, jejichž výraz nesl především okouzlení výtvarným projevem Antonína Chittussiho – ten byl tehdy mezi českými krajináři nadmíru uznáván a zprostředkovával jim zkušenost s francouzskou plenérovou tradicí barbizonských mistrů. V návaznosti na ně chodil Kaván po okolí a maloval lučiny, mokřiny a další náměty, které již tehdy dokázal zachytit s topografickou přesností a nebývale vyzrálým výtvarným projevem. Potěšit se tu můžeme s velmi něžně cítěnou krajinou právě z tohoto úzce ohraničeného tvůrčího období. Práce je publikována v soupisu autorova díla (M. Zachař: František Kaván, 1866–1941, Praha 2018, str. 408, kat. č. 21). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.