Malba na plátně z konce šedesátých let reprezentuje období, jež se projevilo i v Těšínského tvorbě, kdy normalizační tlaky přiměly řadu českých malířů hledat svobodu v abstrakci a krajinný motiv se stal spíše záminkou než tématem – odkazem na svět, nikoli jeho věrným obrazem. Středová linie dělící plochu evokuje horizont, aniž by jej jakkoli zobrazovala; jde o zkratku, gesto, jež v sobě nese referenci k přírodě. Dva tmavě modré obdélníky odpovídající motivům oblaku a jeho odrazu v rybníce nejsou nápodobou skutečnosti, nýbrž gravitačními centry barevného pole – pevnými body v chvějícím se světle modravého prostoru, sevřeného shora i zdola temnými horizontálními pásy. Pět rytmicky rozmístěných vertikálních tahů v pravém dolním rohu uzavírá kompozici jako tiché interpunkční znaménko a dokládá, jak Těšínský v krajině nalézal jazyk vzdorující dobové ilustrativnosti, aniž by přetrhal pouto k viditelnému světu.
Obraz byl prezentován v rámci autorovy retrospektivní výstavy (Krajinou mé duše, Výstavní síň Mánes, Praha, 1. 3. – 17. 4. 2017, kat. č. 62) a reprodukován v doprovodné monografii (J. Machalický / M. Dospěl: Karel Těšínský 1926–2005, Praha 2017, str. 33 a 154, č. soupisu O 62, publikace obsahuje fotografie umělce s dílem na str. 2 a 192; dále pak na výstavě Karel Těšínský 100 (1926–2005): Levitace (Galerie Kroupa, Praha, 11. 3. – 30. 4. 2026), k stému výročí umělcova narození. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.