Jaroslav Král byl významným představitelem širokého proudu českého lyrického kubismu. Díky svému kreslířskému školení dokázal s jistotou a lehkostí komponovat obrazovou plochu pomocí výrazných linií, které sjednocují jednotlivé předměty do harmonického celku. Od počátku třicátých let se soustředil především na zátiší, v nichž se opakují prvky jako ovoce, mísy, džbány a podnosy. V představeném Zátiší dospěl jeho malířský projev k výrazné redukci reality. Zobrazené objekty jsou oproštěny od popisnosti a proměněny v souhru barevných ploch a křivek, které fungují do značné míry nezávisle na skutečnosti. Tradiční iluze prostoru ustupuje plošnému pojetí, v němž získaly kresba a barevná skladba svou autonomii a vytvářejí rytmickou strukturu. Králova tvorba této doby zároveň odráží vliv poetismu, jenž přetvářel podněty francouzského syntetického kubismu do osobitého, lyricky laděného výrazu. V opozici vůči racionalitě konstruktivismu a purismu se obracel k subjektivnímu prožitku, fantazii a volně vedené linii. Díky tomu působí Zátiší jemně a kultivovaně, čímž se liší od robustnějšího a dynamičtějšího projevu autorových současníků. Hodnotu díla zvyšuje jeho vystavení v Mánesu (Členská výstava Skupiny výtvarných umělců z Brna, SVU Mánes, Praha, 2. 6. – 2. 7. 1933, kat. č. 27) a reprodukování v soupisu díla (M. Macharáčková: Jaroslav Král, Praha 2014, str. 343, kat. č. 378, pod názvem Zátiší s vázou, mísou a hruškami). Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a Ing. V. Bartošem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.