Roku 1909, v upomínku na desetileté výročí úmrtí Julia Mařáka, se v pražském Rudolfinu konala přehlídka výběru jeho prací, která měla s patřičným odstupem revidovat povědomí o jeho tvorbě. Bylo zde prezentováno i představované plátno, svého druhu studie, která však více než výmluvně na menší ploše a ve zhuštěné podobě vypovídá o jeho zaměření, stylu a přístupu. V doprovodném katalogu ke zmíněné rudolfinské výstavě, kde tato konkrétní malba figuruje pod katalogovým číslem 17, se mimo jiné píše o tom, že u Mařáka „nic nebylo nahodilého a nic neponechával experimentu. […] jeho ‚Lesní karaktery‘, díla tak básnicky procítěná, při tom zobrazují různé typy stromů, rázovité útvary lesní s naprostou spolehlivostí, takřka vědecky pravdivě.“ Ať už jej zaujal strom, či balvan, jako je tomu v tomto případě, vždy dokázal ve svém realismu překročit pouhý optický dojem a zprostředkovat s přesností vědeckého ilustrátora charakteristické prvky daného předmětu. Kromě přímého pozorování mu k cizelaci oka i ruky sloužily právě takovéto plenérové oleje, jejichž prostřednictvím mohl zkoumat tvary přírodnin, jejich povrchové vlastnosti a vztahy mezi nimi. Jako celek toto dílo vytváří nesmírně přitažlivý a po všech stránkách naplňující divácký zážitek. Obraz pochází z významné prvorepublikové sbírky Františka Venery. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.