Esencí Bauchovy malby je nezkrotná barevná energie a gestická zkratka, vycházející z hlubokého pouta k tradici středoevropského expresionismu. Motiv Královského letohrádku patří k historickým tématům Prahy, k nimž se autor vracel již od roku 1937, kdy se v atmosféře sílícího ohrožení republiky stávaly památky symbolem kulturní kontinuity a národní identity. Renesanční Belveder tehdy zaujal i básníka Jaroslava Seiferta jako místo historické paměti. Bauchův zájem o něj tak vyrůstá z dobové potřeby duchovní jistoty. Obraz Belveder z roku 1947 vznikl bezprostředně po válce, v čase obnovy i nejistoty. Autor zde nezvolil popisnou vedutu, ale zasadil architekturu do dramaticky modelované krajiny zpracované expresivním štětcovým rukopisem. Letohrádek s arkádami vystupuje z vířivého prostoru zahrady, formovaného širokými tahy, zatímco popředí s kašnou a tmavými kmeny rozehrává dynamickou kompozici v ostrých kontrastech žlutí, červení a modrozelených tónů. Skutečnost je zde osobitě transformována v emocionálně vypjatý obraz, v němž se naplno projevuje Bauchova syntéza expresionismu a kolorismu, formovaná již od meziválečných let. Dílo bylo reprodukováno v autorově monografii (R. Michalová: Jan Bauch, Praha 2012, str. 194, obr. 135) a prezentováno na výstavě Mánes Janu Bauchovi k 100. výročí narození, SVU Mánes, Praha, 19. 11. – 13. 12. 1998, kat. č. 26. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Posuzovaný obraz je skvělým dokladem, jak v této době posílila v Bauchově malbě plastická složka výrazu, jak autor pracuje s barevnou pastou jako s krásnou hmotou – ‚belle matière‘. Touto promalovaností odkazuje Bauch k zděděné řemeslnické poctivosti, která má sochařský charakter. Dramatizace hmotné struktury obrazu na jedné straně vyplývala z autorova dosavadního vývoje, na druhé straně odpovídala dobovým tendencím evropské malby, aktualizující podněty expresionismu. […]“).