Vrstvená dynamická struktura na pomezí figury, krajiny a konstrukce charakterizuje dílo Rozbřesk Jana Smetany, intelektuálního konstruktéra, který obrazy nevytvářel spontánně, ale promýšlel je a budoval krok za krokem. Svůj přístup přirovnával k péči zahradníka, tedy k trpělivému a postupnému formování celku. Tento princip je v představovaném díle zřetelný; jednotlivé segmenty do sebe zapadají, jako by vycházely z předem připraveného rozvrhu, přesto zároveň působí živě a proměnlivě. V druhé polovině osmdesátých let Smetana intenzivně experimentoval a své obrazy otáčel, přemalovával a snažil se proniknout „do nitra“ jejich struktury. Ve výjevu se prostor a tvar neoddělují, ale vzájemně prorůstají, takže celek se neskládá z forem a prázdna mezi nimi, nýbrž z jejich průniku. Tvary se místy rozpadají a znovu skládají, jako by byly zachyceny v procesu proměny. Vedle racionální konstrukce je však patrná i snaha o emotivní složku, k níž Smetanu inspiroval například František Gross či později Ivan Ouhel. Právě propojení promyšlené struktury a hledání malířsky zhmotněné emoce dává obrazu zvláštní napětí. Rozbřesk tedy působí současně analyticky i expresivně, jako vizuální záznam okamžiku zrodu světla a tvaru. Obraz byl reprodukován v autorově monografii (E. Neumannová: Jan Smetana, Praha 2024, obr. str. 295) a je označen soupisovým číslem M 465. Pochází z autorovy pozůstalosti. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Neumannovou. Přiložen certifikát autenticity Galerie KODL.