Autor představované práce František Kupka, dnes právem řazený mezi tvůrce světového renomé, měl lví podíl na pařížské scéně přelomu 19. a 20. století, kde se brzy prosadil jak svébytným výtvarným projevem, tak s ohledem na hloubku vnitřního obsahu. Byl totiž nejen malířem, ale též myslitelem a filozofem s málo vídaným intelektuálním rozhledem a bezbřehou imaginací v rozsahu od démonických scén přes pitvornou komiku až po vznešené a velkolepé ideje. Mimo to patřil k tvůrcům s vysokým společenskokritickým zápalem. Od roku 1900 tak stále více tíhl k anarchismu a věnoval se politické i satirické kresbě s vrcholem v autorských albech Peníze, Náboženství a Mír (1901–1904). V této době ho lze označit za antiklerikála, antikolonialistu, antimonarchistu a anarchistu s výrazným kritickým ostnem vůči kapitalismu, plutokracii a vrstvám, které tyto fenomény reprezentují.
Ikonografický motiv opice, se kterým se setkáváme i zde, prezentoval Kupka poprvé – a zdaleka ne naposled – v díle Kopisté , které vzniklo ve stejné době jako Pokrok v malbě a vystavil je na pařížském Salonu roku 1899. Tento motiv využíval ve více významových rovinách – jako svůj atribut, jako personifikaci nápodoby a v evolucionistickém smyslu i jako odkaz ke zvířecím atavizmům člověka. Obsahem Pokroku v malbě je satirická kritika soudobého umění, které pracuje jen s nápodobou a nepřichází s žádnou inovací. Personifikace malířství, žena v rouše Evině s paletou v ruce a jasnými stopami po korzetu na těle, vyznamenává opice-napodobitele. Primát stojící po jejím pravém boku třímá jako atribut tzv. „málštok“, tyčku s kuličkou na konci používanou akademiky při malbě. Chameleon v zadním plánu pak symbolizuje módní mimikry. Kupka zde velmi originálně rozvinul podobně formulovanou satiru Gustava Klimta, jenž prostřednictvím postavy Minotaura – napůl člověka, napůl býka – kritizoval na plakátu první výstavy Vídeňské secese stylové vyprázdnění a hybridnost umění historismu.
Dílo bylo v nedávné době prezentováno na výstavě Orbis pictus Františka Kupky: Mezi symbolismem a reportáží (Výstavní síň „13“, Západočeská galerie v Plzni, 30. 5. – 7. 9. 2014). Bylo též kontextualizováno, publikováno a reprodukováno v publikaci vztahující se k této výstavě (str. 32–33, kat. č. 10). Zásadní je i provenience – pochází totiž ze slavné sbírky Jindřicha Waldese (kat. č. 547), odkud později přešlo do sbírek Národní galerie v Praze (inv. č. DK 9761). Na základě výše zmíněného lze konstatovat, že se jedná o vzácnou práci vysoké umělecké i historické hodnoty. Při konzultacích posouzeno doc. M. Theinhardt, CSc., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.