olej na plátně
1910–1915
vpravo dole
115 × 102,5 cm
rámováno
Tichý záliv je dílem výjimečného malíře pracujícího na přelomu 19. a 20. století. Vytvořil jej přibližně v poslední dekádě své umělecké i životní dráhy, kdy už docházelo k výrazným a mnohdy překotným změnám estetických hodnot, a to nejen na poli českého, ale i evropského umění. Navzdory tomu se i v této době Jakub Schikaneder držel vlastního nezaměnitelného výtvarného projevu s kořeny v tradiční evropské malbě okořeněné symbolismem období fin de siècle. Niterné myšlenkové pochody i samotné chápání světa přesahující dalece omezení prostého povrchu věcí zachycoval měkkými valéry barev, jemně nanášenými a dosahujícími vizuálních kvalit efemérního pastelu. I zde se můžeme těšit z prvků, které jsou s autorem zcela neodmyslitelně spjaty. V prvé řadě mezi nimi vyniká osobité pojetí matného svitu, splývavá barevnost a nenapodobitelná měkkost tvarů. Stojí tu jakoby rozkročen mezi světem tradičně vžitých schémat předmětného světa na straně jedné a senzuálního jazyka na straně druhé.
Charakteristické je zde nejen výše zmíněné malířské vyjádření, ale i způsob, kterým začlenil osamělou postavu do náročně komponovaného harmonického celku. Zásadní je výrazný duchovní přesah s upřímným zájmem o vhled do nitra zobrazené ženy či dívky – jedná se tak o svého druhu vizuální analogii k teorii jungiánské hlubiny. Nesetkáváme se tu ovšem s konkrétní osobou, ale spíše s jistým typem či alegorií vhodnou pro znázornění určité nálady, tedy čehosi neuchopitelného, přesto usilovně hledaného a ne vždy nalézaného řadou umělců Schikanederovy generace. Na rozdíl od jeho pražských nokturn tu nevidíme osamělou ženou ve vypjaté životní situaci, ale spíše zdařilý pokus o vyjádření životního usebrání a silných emocí, jež jako by se promítaly do okolní atmosféry a uhrančivosti obrazu. Ten můžeme zároveň vnímat jako snahu o formulaci změny, přechodu či loučení, i jako enigmaticky zakódovaný příslib návratu a znovuzrození, které nenápadně prýští ze skály při úpatí skalního masivu společně s drobným vodopádem.
Zvoleným tématem i výtvarným provedením toto dílo nejenže plynule navazuje na dosavadní autorovu tvorbu, ale předjímá i jeho malířský epilog, úzce spojený s německým ostrovem Helgoland. Schikaneder se v představovaném plátně prezentuje nezaměnitelně osobitou malířskou polohou, která v sobě spájí veškeré umělecké, výtvarné, technické i myšlenkové aspekty jeho zralého projevu. Jedná se o práci bezpochyby zasluhující zvýšenou pozornost odborné i sběratelské obce. Prezentováno ve vkusné zdobné adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. T. Vlčkem, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.