Charakteristicky osobitá práce Jiřího Načeradského představuje autorovo vyzrálé období a zároveň přesvědčivě dokládá jeho klíčové postavení v kontextu české figurální malby druhé poloviny 20. století. Ústřední motiv stylizované postavy, evokující svůdnou Venuši s animálním podtextem kudlanky nábožné, je vystavěn na výrazné vertikále těla s rozpaženými pažemi, které kompozici dodávají až symbolickou monumentalitu. Figura je pojata redukovaně, s důrazem na drsnou, energickou linku a pastózní nános barvy. Tlumené šedomodré pozadí nechává vyniknout tmavě modelovanému tělu, jehož ostré, téměř zbraním podobné končetiny odkazují k ambivalentní povaze motivu, tedy spojení erotické přitažlivosti a latentní agrese. Načeradského rukopis, založený na jistém gestu a výrazném smyslu pro kompozici, zde vytváří napětí mezi groteskní stylizací a archetypálním symbolem ženského principu. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a P. Machem, správcem autorovy pozůstalosti.