Jardin du Luxembourg, tedy Lucemburská zahrada, rozkládající se na levém břehu Seiny, patří mezi nejznámější a nejnavštěvovanější veřejné parky v Paříži. V 19. století byla zpřístupněna veřejnosti a záhy poté začala přitahovat pozornost malířů, fascinovaných nejen jejími pestrobarevnými květinovými záhony, ale i drobnými perlami zahradní architektury. Podobně tomu bylo i u Karla Špillara, pro nějž byla Francie, a především pak její metropole a umělecký kvas počátku nového století bohatou inspirační studnicí. Tento stoupenec secese a malířského vitalismu byl okouzlen jak čilým ruchem kaváren, tak právě mírumilovným zurčením vody v kultivovaných pařížských parcích. Nejinak je tomu i zde – malba zjevně prýštící z ryzí radosti z tvorby je bujná v úhozu štětce, těší se ze svěží vodní tříště, oplývá barevnou sytostí, vůní květin a šťavnatostí hojně zavlažovaného listoví. Dílo vzniklo v roce 1911, v období autorova největšího tvůrčího rozmachu, a patří tak bezesporu k pozoruhodným sběratelským lahůdkám. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.