Teplem prozářená kompozice Zdroje života pochází z vrcholného období tvorby Oty Janečka, oblíbeného malíře a ilustrátora. Od sedmdesátých let se v jeho malbě výrazně prohloubil zájem o přírodu a její základní životní principy, které zpracovával prostřednictvím zjednodušených, poeticky stylizovaných symbolů. Představovaný obraz je situován do jakéhosi bezčasí, které posiluje jeho meditativní charakter. Kompozice je členěna do tří horizontálních pásem, z nichž každé náleží jinému přírodnímu elementu. V horní části se objevuje slunce jako prvek vzduchu a zdroj světla a tepla, uprostřed je umístěno vejce, evokující vodní princip a mytologickou představu kosmického vejce jako počátku světa, zatímco spodní pás s motivem larvy odkazuje k zemi a zárodku nového života. Tato trojice motivů vytváří symbolickou analogii životních sil a přirozeného cyklu zrození. Janeček zde v jednoduché, harmonicky vyvážené kompozici propojil kosmický řád s motivem proměny a obnovy, čímž vzniká tiché, kontemplativní podobenství o počátku života a jeho neustálém koloběhu. Obraz je uveden v autorově soupisu díla pod číslem 2780. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem.