Obraz Picadilly (autorská chyba v přepisu místopisného názvu Piccadilly) z roku 1962 zachycuje okamžik zásadního přerodu Součkova výtvarného jazyka: zemitá, tlumená barevnost, charakteristická pro jeho práci padesátých let, zde ustupuje disonantním tónům ostrých žlutí, červení a oranží, prosyceným energií velkoměstské noci. Ústřední prvek kompozice – soustředné kružnice zářivého terče reklamního nápisu – evokuje halucinační záři neonů londýnského náměstí Piccadilly Circus a zároveň se stává abstrahujícím výtvarným gestem, v němž motiv a forma splývají. Souček tehdy nepracoval s Londýnem jako s doslovným záznamem, ale jako s nárazníkem senzací: proud vertikál a siluet chodců, průhledy do hloubky ulice i fragmenty nápisů splývají v jediný dynamický vír štětcových tahů. Obraz předchází dvojici velkých pláten Piccadilly I a II (1963–1964) a představuje jejich méně syntetizující, zato živelnější a barevně odvážnější protějšek.
Dílo pochází z pozůstalosti umělce. Bylo publikováno v autorově monografii (J. Kotalík: Karel Souček: data a svědectví o jeho cestě životem a uměním, Praha 1983, str. 70) a prezentováno na samostatné výstavě v Rabasově galerii (Karel Souček 1915–1982, Nová síň pod Vysokou bránou, Rakovník, 21. 5. – 5. 7. 2015), odkud se výstava přesunula do Galerie výtvarného umění v Chebu (11. 7. – 27. 9. 2015). Na rubu uvedeno malířovo evidenční číslo 3133. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.