Kuboexpresivní malba z roku 1956 představuje charakteristickou ukázku Benešovy poválečné krajinářské tvorby, v níž se propojuje věcný pozorovatelský základ s výraznou stylizací formy. Motivy vody a říční krajiny patří k umělcovým klíčovým tématům již od konce čtyřicátých let, kdy je rozvíjel v akvarelech s vltavskou tematikou. Kompozice je vystavěna na kontrastu klidné vodní hladiny a dramaticky rytmizované masy skalních stěn, jejichž geometrizované členění odráží autorův zájem o konstrukci obrazu a vztah objemu a plochy. Beneš zde zároveň rozvíjí motiv krajiny jako uzavřeného, kontemplativního prostoru. Vodní plocha v hlubokých modrozelených tónech stabilizuje kompozici, zatímco skalní útvary jsou redukovány do zjednodušených, krystalických forem. Tlumená barevnost odpovídá jeho snaze potlačit popisnost ve prospěch nálady a vnitřní soudržnosti obrazu. Dílo původně pochází z autorovy pozůstalosti a je reprodukováno v jeho nejobsáhlejší monografii (J. Baleka: Vlastimil Beneš, Praha 1999, str. 50, obr. 59). Na rubu se nachází autorská signatura a název Skály. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.