Surrealistická imaginace Václava Tikala dala vzniknout obrazu se záhadným názvem Mlýn na Staré. Práce představuje typickou ukázku z poválečného období, kdy autor rozvíjel osobitou syntézu imaginativního realismu a konstruktivního řádu. Motiv architektury je zde proměněn ve fantaskní stavbu složenou z fragmentů domů, věží a schodišť, které dohromady vytvářejí strukturu jakéhosi labyrintu. Krajina je přetvořena do mentální konstrukce, v níž se prolíná realita s představou. Precizní kresba a jemná barevnost podtrhují racionální skladbu celku, zatímco drobné detaily a neobvyklé proporce navozují pocit fantastičnosti. Dílo vzniklo v době, kdy se rozpadla Skupina Ra, jíž byl Tikal členem, a následně se připojil k okruhu Karla Teigeho. Jeho tvorba z této doby reflektovala tíživou atmosféru a přechod k vnitřnímu exilu. Mlýn na Staré patří k pracím z této doby, které symbolicky zachycují křehkost moderní civilizace. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.